Vrchní soud dle našeho názoru pochybil, když zřejmě nehodnotil prováděné důkazy ve všech souvislostech.
Jsme studenti Právnické fakulty UK v Praze a chceme reagovat na text JUDr. Winterbauma Tak nám osvobodili Mlynáře, paní Slepičková, uveřejněný nedávno na vašem webu.
Dovolte nám napřed malou rekapitulaci:
Obžalovaní v tomto procesu ovládali tři vzájemně propojené a ovládané subjekty
• Ministerstvo informatiky (Mlynář - ministr, Chmelíček - náměstek)
• Příspěvkovou organizaci TESTCOM, Technický a zkušební ústav telekomunikací a pošt raha (Chmelíček - ředitel, Novotný - náměstek)
• Testcom SERVIS společnost s ručením omezeným (Chmelíček - jednatel, Novotný - jednatel, Mlynář – člen dozorčí rady)
Veškeré obchodní prostředky přitom patří tomu právnímu subjektu, který je drží, což znamená, že veškeré výnosy připadnoucí s.r.o. patřily skutečně výhradně tomuto s.r.o.
A ve všech těchto orgánech byli zastoupeni Chmelíček, Novotný, Mlynář, Frankl a Bérová.
Rozvahu a výsledovku můžeme najít ve sbírce listin u příslušného subjektu na portálu Obchodního rejstříku, v digitalizované podobě je bohužel jenom rok 2004 od Testcom servis, s.r.o. v likvidaci (můžeme přes www.justice.cz ). I za částečný rok 2004 pro nás však může být skutečně zajímavá.
Dost brzy se dozvěděli, že už nic nepůjde ututlat, že bude potřeba zlikvidovat jejich tunelářské eseróčko. Mlynář (US DEU) to osobně to slíbil Špidlovi (ČSSD), aby tím mohli uklidnit interpelace v parlamentu. Zejména opoziční poslance Kováčika (KSČM) a Langera (ODS)). V té době si ale uvědomili, že na kontě je už jenom polovina z původního základního kapitálu 7,5 mega, vloženého sem z rezervního fondu státní příspěvkové organizace Testcom. Snadno by se tedy prokázalo, že původní vklad byl zčásti vytunelován vyplacením 5 mil. Kč spřátelené firmě Capitol Internet Publisher s.r.o. Vymysleli tedy v březnu 2004 tzv. Dohodu o vypořádání vzájemných vztahů mezi druhým ovládaným subjektem státní Testcom, p.o. a třetím ovládaným subjektem Testcom SERVIS s.r.o., která zjevně nese všechny znaky tunelování.
Pan Mlynář přinejmenším pochybil – což sám přiznává - neboť se státními penězi nakládal tak jak nakládat neměl. Soudkyně Slepičková tedy dospěla k názoru, že šlo o nevydařený pokus se obohatit. Osvobození u vyšší instance je pak vyloženě podezřelé, protože přinejmenším pokus o podvod zde byl. A tak na místě by byl nějaký podmíněný trest, osvobození v takto evidentním případě zjevně není správné.
Slib, který skládal ministr Mlynář do rukou prezidenta podle Ústavy České republiky zněl takto: Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.
Mlynář ale nísledně uváděl zákon o majetku státu do života nepřípustným způsobem, který byl zcela proti smyslu tohoto zákona. Přesto i po vynesení rozsudku ještě Mlynář např. v týdeníku Reflex suverénně tvrdil: Ministr není v pozici ředitele firmy. Ministrovi žádný zákon, což je právní zajímavost, neukládal pečovat o majetek ministerstva s péčí řádného hospodáře.
Domníváme se, že od většiny soudců byste na rozhodnutí Městského soudu v Praze (v jehož čele rozhodovala soudkyně Slepičková) slyšeli nejspíš méně kritiky, než na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Prostě proto, že protitunelářský paragraf 128 trestního zákona stále platí a vrchní soud jej svým svérázným výkladem popřel. Tedy pokud je pravda, že měl prohlásit, že žádná škoda nenastala a pokud trvdil, že uvedené tři subjekty si nekonkurovaly, přestože škody jsou mnohamilionové (škoda byla způsobena především 3 milionovou fakturou, koupí něčeho co nepotřebovali, co bylo fiktivní a kupované v rozporu s protitunelářským § 196a ve spojení s § 135 obchodního zákoníku zakazujícím nákup bez předchozího znaleckého posudku). Prokazatelně se přitom více či méně obohatila řada osob, nevýhodnost uzavřených smluv byla více než zřejmá a tři subjekty vykonávaly provozování portálu veřejné správy, Ministerstvo informatiky dokonce povinně ze zákona.
Vrchní soud dle našeho názoru zásadně pochybil, když zřejmě nehodnotil prováděné důkazy ve všech souvislostech. Důkazy svědčící ve prospěch prospěch Mlynáře a jeho seskupení zřejmě řádně nekonfrontoval s řadou jiných důkazů, které je vyvracejí. A to právě udělal na rozdíl od vrchního soudu soud městský. Zjednodušeně řečeno - když Mlynář a spol. tvrdili, že jejich úmysly byly úmysly dobré, nepřihlédli soudci vrchného soudu k tomu, že za dobré úmysly se považují ty, které zákon nezakazuje. Zvláště pak, jestliže i všechny souvislosti prokazují opak jejich dobrých úmyslů. Obáváme se tedy, že až si přečteme podrobný rozsudek vrchního soudu, potvrdí se, že vrchní soud udělal skutečně spoustu chyb a jejich rozsudek byl nesprávný. O tom, proč takto vrchní soud rozhodl, zatím můžeme jenom spekulovat. Několik možných odpovědí je však nasnadě.
Pokud se týká výše škody, není ani tak důležitá škoda či újma státu vzniklá založením eseróčka, mnohem důležitější a nezpochybnitelná škoda vznikla úhradou oné třímilionové faktury. Tu si totiž hradili sami sobě (Chmelíček s Novotným v Testcomu, p.o. hradili Chmelíčkovi s Novotným v Testcom servisu, s.r.o.). Seděli totiž v obou provázaných subjektech. Kupovali si za uvedené 3 miliony korun pro Testcom p.o. naprosto bezcenný fiktivní nehmotný majetek jenom proto, aby zakryli manko v sedmimilionovém základním vkladu eseróčka. Aby se zabránilo takovým podvodným obchodům, existuje § 196 a ve spojení s § 135 obchodního zákoníku, který zakazuje takový obchod bez předchozího ocenění posudkem znalce.
Za co vlastně zaplatil Chmelíček Chmelíčkovi? No přece za vytvoření nehmotného majetku (know how), což je několik šanonů popsaného papíru, bez skutečného obsahu a ceny, s hodnotu zcela fiktivní. Prostě mělo jít o zaplacení práce, která žádnou hodnotu mít nemusela a moc práce nedala. Chmelíček a Novotný - za nic - dostávali měsíční odměny jednatelů v tomhle podařeném, kamarádském s.r.o.
Mlynář navíc údajně obvinil účetní, která odmítla odsouhlasit financování nezákonného založení s.r.o., ze sabotétství a nechal ji propustit. Měl by se jí tedy nejen veřejně omluvit, ale zaplatit jí navíc vysoké odstupné za dehonestaci a ušlý zisk.
A to zatím nikdo nebral v úvahu další chyby v ministrově hospodaření. Jak uvedly Hospodářské noviny - s odvoláním na zprávu, kterou zpracovali úředníci ministerstva vnitra - z úřadu záhadně zmizelo vybavení za sedm milionů korun.
Z Mlynářova ministerstva informatiky podle zprávy zmizela například počítačová síť nebo licencované programy. A přestože na papíře stále existují, nikdo zřejmě ve skutečnosti neví, co se s majetkem stalo. Kontroloři třeba zjistili, že byla pořízena i jakási - prokazatelně nikdy nepoužívaná - telefonní ústředna, za kterou úřad zaplatil sedm milionů korun. Zmizela?
Takže ještě jednou: napřed pět a půl roku natvrdo a teď zase úplná beztrestnost? To svědčí o žalostném stavu našeho soudnictví…
B.F., L.M., P.S.a V.Z.
Reakce JUDr. Julia Winterbauma:
Vážení studenti PF,
Díky za obsáhlý rozbor a hlavně za názor. Přiznám se, že trestní právo neprovozuji, takže asi nejsem dobrým partnerem pro diskuzi o něm, ale souhlasím, že i onu třímilionovou fakturu by měl také trestní soudce nějak vyhodnotit. Zůstávám ale zastáncem především civilní žaloby. Tuneláře nejvíce postihnete, jestliže jim vezmete jejich kořist i s úroky, nebo pokud kořist vrátili, pak trvat na úrocích nákladech atd, tj. na každé koruně. Nějaké to trestní řízení oni většinou bez úhony přežijí.
V České republice je často tendence řešit majetkové delikty cestou trestního stíhání. Podle Ústavního soudu trestní právo však má místo pouze tam, kde jiné prostředky ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné (sp. zn. II. ÚS 413/04). Zde však patrně přichází v úvahu kombinace obého.
Jinak souhlasím, že Mlynář není obětí celé kauzy, i když výše toho trestu je v porovnání s jinými kauzami, kdy byla kořist tunelářů mnohem větší a kde často nedošlo ani k soudnímu projednání, trochu atypická.
Doporučuji rozhodně Váš názor diskutovat na více specializovaných stránkách, např. na http://jinepravo.blogspot.com/, kde k tomu již diskuze proběhla. Atuka.cz je spíše kulturně-sociálně-hudebně atd. orientovaná stránka, i když respektování právních pravidel do kultury v širším slova smyslu též patří.
Jak vyhrát kulturní válku Projev Charletona Hestona na Fóru Harvardské školy práva 16. února 1999.
Slavný filmový herec (*1924, známý i u nás například z filmů Planeta opic, Antonius a Kleopatra nebo Letiště) se vyjadřuje k politické korektnosti.
Přetěte si. Daj-li nebo nedaj-li mi tu medaili Již delší čas pozorujeme jak se řada milých drobnůstek, které mají svůj původ v socialismu, postupně vrací v nové podobě a prostřednictvím právních předpisů do našeho života. Zde Podivný svět Czeslawa Niemena -1.část (16. 2. 1939 – 17. 1. 2004)
Před pěti lety, v lednu 2009 odešel jeden z největších rockových polských, ale i evropských hudebníků. V únoru by se pak dožil sedmdesáti let.
Zde! Odešel Dr.Nathan Carter Dr. Carter (6. ledna 1936 – 15. července 2004), dlouholetý šéf Sboru Morganovy státní university (MSUCH) zemřel ve čtvrtek 15. července po dlouhé těžké chorobě ve svém domě v marylandském Baltimore ve věku 68 let. Odešel mistrovský dirigent, skvělý pedagog a hudební génius... Celý text Slovník cizích slov Vědecký slovník neboli slovník cizích slov a výrazů vytvořilo s velkým úsilím několik generací studentů ČVUT po všemožných lokálech. Poučné čtení. Celý slovník Nepochopený paxista Lukeš ve své důslednosti přepracoval poslední dějství Fidelia, dokončil Smetanovu Violu a vytvořil samostatné pokračování Prodané nevěsty v katastrofickém druhém dílu. Svérázným způsobem v několika operních cyklech pojal českou historii od Přemyslovců přes husity a až po Miroslava Tyrše. Baletní opus Želví jezero klade proti zmatenému neklidu Čajkovského labutí oblomovský klid. Dvě želvy obrovské se po celou dobu líně převalují na prosceniu bez napětí a děje. Čtěte!
Všechna práva jsou vyhrazena. Publikování obsahu bez souhlasu sdružení ATUKA zakázáno.
Prohlížení a používání jakékoli části této stránky se děje na vlastní riziko.
Sdružení ATUKA neodpovídá za případnou spirituální citovou, fyzickou, finanční či jakoukoliv jinou újmu,
která by mohla vzniknout vám, vašim přátelům, rodině predkům i potomkům, v minulosti, v přítomnosti nebo v budoucnu,
až již budete či budou naživu nebo po smrti, v hypnotickém stavu, jakož i v této či v jakékoliv jiné dimenzi.
Vrchní úroveň
Právo: zákony a paragrafy
