O hostinci U Vonásků prizmatem lidové poezie. Pro milovníky hostinců a pražské historie. Zejména pro ty z Břevnova.
Hospoda U zelené brány (dříve U Vonásků) v písních a vzpomínkách pamětníků
Kam chodil na pivo Jan Neruda
Za pozornost stojí poměrně rozsáhlý místopis hospod, do nichž Jan Neruda (nejdříve jako malý chlapec s otcem, později pravidelně jako starý mládenec) docházíval. Nejčastějším místem jeho návštěv byl hostinec U Ježíšků ve Spálené na místě dnešního Teska. I dnešní padesátníci ještě pamatují z dob studií poslední podobu Ježíška coby levné studentské vinárny s pravidelnou lidovou hudební produkcí (zejména akordeon a housle). Fotografie desítek umělců a slovutných profesorů Karlova učení i České techniky na stěnách, pokaždé s přípisem zde sedával, připomínaly minulou slávu kvelbu. A sedávalo tam několik generací skutečné smetánky, créme de la créme českého umění, ale zejména vědy a akademického života (jen namátkou legendy jako Heveroch, Henner, Mysliveček, Vondráček atd. atd.)
Neruda pobýval také U Knoblochů na Betlémském náměstí, v Lötschově restauraci Na Příkopech, v Saském dvoře v Hybernské ulici, U Donátů a U Brejšků ve Spálené apod. K Nerudovým oblíbeným hospodám patřily také restaurace U Glaubiců na Malostranském náměstí, U Štajniců v Mostecké, Slovanská kavárna v dnešní ulici Karoliny Světlé (tehdy Poštovské), kavárna Čáslavského na Pernštýně. Na Václavském náměstí rád navštěvoval hospody U Zlaté husy, U Špinků, U Arcivévody Štěpána a v ulici Celetné hostinec U Petzoldů. Pokud však zabrousil směrem nahoru za Hrad a k Pohořelci, jistě jeho kroky směřovaly do hostince U Vonásků na Malovance u Strahova.
Břevnovské masopustní bály a tancovačky
Koncem 19. století byly zrušeny poslední zbytky hradeb včetně Strahovské brány a pole a zahrady se proměnily postupně ve stavební parcely. Přibývá obyvatelstva a stavební rozvoj se zrychluje. Břevnov se zásluhou Jana Kolátora při návštěvě císaře Františka Josefa I. v roce 19O7 stává městem. Pro obyvatele Prahy však zůstává stále předměstím a místem zábavy, i když trochu nevázané.
Zde se často strhla divoká rvačka, zejména mezi civilisty a vojáky, ale i mezi vojáky různých národností a z různých útvarů. Do ovzduší staropražské vojenské písničky se dostáváme pouličním popěvkem Na Marjánce, na Marjánce, tam se tancuje …, neboť Marjánka, hospoda na samém kraji Břevnova, byla tančírnou vysloveně vojenskou.
Břevnovský rodák a fotograf Václav Dub ve své Historii břevnovského Masopustu vzpomínal takto:
-Ihned po novém roce se připravovaly spolky v Břevnově na masopustní a karnevalovou sezónu. Nejsnazší to měli baráčníci. Měli svoje kroje a kapelu, takže průvod v Břevnově byl pestrý a veselý. Živnostníci spolku Havlíček vyšli vždy od sv. Markéty v čele s hudbou, pak řezníci ve svých zástěrách, přes prsa černo - bílou šerpu, udělenou kdysi cechu řeznickému za hájení Prahy před nepřítelem. Přes rameno velkou naleštěnou sekeru. V první řadě mimo jiné byl pan J. Tellinger v kostkovaném kabátku s vydrovkou na hlavě. Za řezníky šli hokynáři, truhláři, ševci a jiní, co žili a bydleli v Břevnově a okolí, ale už jen ve svátečních šatech. Průvod šel od kláštera přes náves Radimovou dolů, Na Panenské se otočil a nahoru po Bělohorské až k Marjánce, kdo průvod ukončil. Také kapelník Rašín dával dohromady svoji kapelu pro zábavy na Marjánce. Dámský kadeřník pan Červinka z Královky měl zas plné ruce práce s účesy paniček. Byl první, kdo začal v Břevnově ženám dělat trvalou. Skončila éra bubikopfů a dlouhých vlasů á la Anna Sciláková. Každý ze spolků se snažil předvést co nejlépe veřejnosti a tak zimní sezóna bývala velmi živá a pestrá. Ovšem skutečným vyvrcholením masopustního času byly sokolské šibřinky Na Marjánce, která bývala kulturním centrem Břevnova.
Co bývalo v Břevnově plesů, co spolků šlo průvodem v ulicích a zvalo na svůj maškarní rej! Masopust byl vždy vyvrcholením zimní sezóny. V prvé řadě to bývalo na Marjánce u Honzy Tellingera a pak hned U Vonásků - U Zelené brány. Ale svůj sál měla tehdy každá hospoda, a tak jste si mohli zatančit U Kaclů v Radimově ulici, Na Hubálce na Panenské, v pivovaře, ve Stodole, U Libuše a jinde. Nejpopulárnější ovšem byly sokolské šibřinky, kde bývali i živnostníci a páni domácí se svými rodinami. Také v sousedních Střešovicích bývaly krásné šibřinky za vedení sokolského starosty Antonína Jednorožce. Byly tu však i jiné spolky, především živnostenské, baráčníci, národní socialisté a Katolická jednota, která se scházela ve starém pivovaru u sv. Markéty. Na Viničce u Trnobranských zas měla sál Dělnická jednota a na Hubálce na Panenské bývaly známé Tygrbály, kam chodívala každou sobotu nejvíce služebná děvčata a vojáci z okolních kasáren. Zde nebyla nouze o pěkných pár facek, mezi civilisty a vojáky o děvčata. Často se musela volat barajčaft, pohotovost z kasáren, aby uklidnila mladíky. Obzvláště mládenci od artilerie z Černínských kasáren byli známí pořízkové. Ale to bylo běžné i U Zelené brány, U Vitásků a Na Marjánce, a ráno bylo vždy možné vidět rozsah pranic: rozbitá okna, vyházené židle s ulomenýma nohama, tříšť skla. Nejhorší byli maďarští vojáci, kterým se tuze líbila břevnovská děvčata a chutnalo české pivo. Vzpomínám na bojový pokřik našich mládenců: Nem serete fekete - Kam se na nás serete! Pranice to bývaly v celém sále. Maďarští vojáci nebyli v sálech rádi viděni, vždy to byl zárodek jisté mely, jak mezi českými vojáky, tak civilisty. Maně si vzpomínám, jaký to byl zvláštní rozdíl, když náš 28. regiment scházel z Vypichu a zpíval svoji plukovní hymnu - melodické Gastaldo, a za námi šly maďarské pluky s pro nás nepřeložitelným řevem. Barajčaft - dnešní vojenská policie, však bývala nelítostná jak na maďarské, tak české vojáky, a když se sál uklidnil - a uklidil - o to s větším uvolněním a radostí se tančilo a zpívalo až do rána.-
Hostinec U Vonásků v lidové poezii
O tom, že hospoda U Vonásků byla vyhledávaným, oblíbeným a dnešním jazykem by se dalo říci přímo kultovním lokálem, svědčí mimo jiné už to, že se ještě i po stu letech uchovaly texty lidových popěvků, kde tento hostinec hraje stěžejní roli. Jsouť to výtrysky spontanní poesie lidové, řečeno ve stylu prof. V.V. Štecha. A jsou to zároveň i dodnes populární písně bývalé pražské galerky, nebo-li hity z nižších společenských etáží. Takové písničky se v Representačním (dnes Obecním) domě jistě nezpívaly.
Jsou to tyto skvosty:
Když jsem přišla k Vonáskovům, Píseň o Mařeně a Garnisón.
Milovníkům a znalcům Haškova Švejka připomíníme, že Píseň o Mařeně se objevuje v jisté mutaci i v jeho slavné knize na počátku desáté kapitoly, kdy v hospodě Na Kuklíku dobrý voják vzpomíná na své někdejší civilní setkání s policejním komisařem Drašnerem:
Švejk vžil se ve vzpomínky, když tu často sedával do vojny. Jak sem chodil policejní komisař Drašner na policejní prohlídku a prostitutky jak se ho bály a skládaly na něho písničky s obsahem opáčným. Jak právě jednou zpívaly chórem:
Za pana Drašnera
stala se tu mela,
Mařena byla vožralá
a Drašnera se nebála.
Vtom přišel Drašner se svým průvodem, strašný a neúprosný. Bylo to, jako když střelí do koroptví. Civilní strážníci seřadili to všechno do houfu. I on, Švejk, byl tenkrát v tom houfu, poněvadž při své smůle řekl komisaři Drašnerovi, když ho vyzval, aby se legitimoval: -Mají na to povolení od policejního ředitelství?-
Když jsem přišla k Vonáskovům (lidová)
K Vonáskovům chodívala samá elita,
samej príma čupr pardál v hadrech pepita.
Doleva to kroutěj s paničkama,
nejraděj to válej s fabričkama.
Ref.:
Takovýho frajera se člověk muší bát,
kterej nosí šísky patky, na kalhotech štráf.
Lakovaný buldočky s gumičkama,
nejraděj to válej s fabričkama.
Když jsem přišla k Vonáskovům do sálu,
sedělo tam moje roští u stolu.
Vedle něho ňáká cizí fuchtle seděla
a já na to přenešťastná hledět mušela.
Ref.
Když muzika začla moc překrásně hrát,
přišel pro mě ňákej pardál bych šla tancovat.
Já povídám milej pane, to nemůže bejt,
támhle stojí moje roští, nadělá z vás prejt.
Ref.
Já sem se hned dekovala při tý pranici,
viděla jsem, jak můj pardál dostal sklenicí.
Pak se do toho z frajerů leckdo zamíchal,
zkrátka tenkrát u Vonásků vybílili sál.
Ref.
Vod tý doby milujem se túze velice
samou láskou vyrazil mi vobě sanice.
Toho se má něžná duše sotva nadála,
že budu mít takovýho čupr pardála.
Píseň o Mařeně (lidová)
1.
Bylo to vonehdá v neděli,
když jsme U Vonásků seděli.
Hrbatej tam na piáno hraje,
mordyjé, to se to sáluje.
2.
Přišel tam pan Drašner s Malaskou,
Máte tady zábavu hezkou.
Pozor dámy, kde jsou vizity,
ať sme s nima brzy odbytý!
2.
Postavte se holky do šiku,
která máte dneska muziku.
Pane Drašner, my ji nemáme,
my si na ni zatím střádáme.
4.
Mařena, ta byla vožralá,
pana Drašnera se nebála,
zavolala svýho popletu,
Daj mi šesták na toaletu.
5.
Já ti nedám ani troníka,
to tě rači kopnu do břicha.
Pan Drašner hned holí po ní ťal,
až jí celou hubu rozštípal.
Garnisón (lidová)
1. Tam u Vonásků na sále
bavil se voják vesele
on v kole hezkou dívku měl
že neměl přesčas zapomněl
2. A když devátá odbila
dívka ho domů posílá
on jí to stále vymlouvá
že až do rána přesčas má
3. A když dvanáctá odbila
do sálu přišla patrola
tu naposledy pravil on
pro tebe snesu garnisón
Nejsou to snad ryzí bluesové texty? Se smyslem pro zkratku a realitu přímo hmatatelnou?
Žádná slovní vata, žádný zbytečný sentiment, žádná faleš. Ryzí a obnažená lidová poezie...Co asi zbyde za sto let z dnešních českých textů populárních písní?
Návrat do Alabamy: Segragace v českém parlamentu Melčák na pranýři? Pohanka s čepicí kacíře?
Skutečně se na prahu třetího tisíciletí rozvine v Praze tuhá segregace? Celý text Celebrity: Návrh zákona ATUKA si u renomovaného pražského advokáta, JUDr. Julia A. Winterbauma, znalce v oboru ochrany před útoky na čest a pohodu osobností, objednala návrh Zákona na ochranu Celebrit. Pokud tento zákon v budoucnu Sněmovna přijme, nebude už nikdy možné, aby se někdo beztrestně otíral o naše miláčky, o naše zbožňované Celebrity. Celý text Odešel Michael Brecker Hrál s Jamesem Brownem, Davem Brubeckem, Arethou Franklin, Paulem Simonem, ale i se Zappou nebo Dire Straits. Byl snad nejuniverzálnějším tenorsaxofonistou všech dob. Celý text Nejlepší bubínek, který byl kdy vyroben? Náš příběh začíná v roce 1959. Bill Ludwig Jr. totiž roku 1955 vykoupil zpět rodinné jméno - obchodní značku Ludwig od firmy C. G. Conn a chtěl nový kovový bubínek pro katalog č. 60. více o bubínku Hezká česká přirovnání Víte co to znamená, když vám někdo řekne, že vypadáte jak pytel na zmije? Případně, že jste nenápadní jako bagr v koupelně a důležití jak zábradlí u Macochy?
Čtěte zde Fragmenty fekalismu Pohybuje-li se průser prostorem, vytváří kolem sebe průserové pole, jehož intenzita je dána hodnotou derivace bordelu B podle blbosti b:
Ip = dB/db Více zde
Všechna práva jsou vyhrazena. Publikování obsahu bez souhlasu sdružení ATUKA zakázáno.
Prohlížení a používání jakékoli části této stránky se děje na vlastní riziko.
Sdružení ATUKA neodpovídá za případnou spirituální citovou, fyzickou, finanční či jakoukoliv jinou újmu,
která by mohla vzniknout vám, vašim přátelům, rodině predkům i potomkům, v minulosti, v přítomnosti nebo v budoucnu,
až již budete či budou naživu nebo po smrti, v hypnotickém stavu, jakož i v této či v jakékoliv jiné dimenzi.
Vrchní úroveň
Historie: kořeny a příčiny
